Červenec 2013

Letíme!

3. července 2013 v 10:44 | Machiina |  Deníček
Moje láska k létání letadlem a cestování jako takové je moje dost silná stránka.Miluju ten pocit,když už je všechno zbalený,je noc a čekáme na taxík,který nás doveze k letišti.Jako by všechno bylo jiný,vzduch,voda,krajina,lidi..vstupujeme do letištní haly a rozkoukáváme se po naší cestovce a pomalu vystojíme frontu k odbavení kufrů.Posílají nás na druhou stranu haly na kontrolu,jestli nepašujeme něco v příručním zvazadle nebo ve spodkách, a pomalu nás pouštějí čekat na letadlo.Jdu si koupit kávu,která je samozřejmě nepřirozeně předražená a usedám k laptopu,abych začala psát.Po pár hodin čekání nás pustí z letiště,aby jsme nastoupili do auobusu,který nás převeze bezpečně k letadlu.Jenom,co dorazíme k letadlu se u něho začnou fotit rodiny,aby měly vzpomínky,další jdou dál a ti zbylí nadávají na rozcuchané vlasy kvůli větru.Jakmile procházím uličkou letadla,abych našla naše místa a tradičně se usadila k oknu,cítím tu silnou vůni letadla a kožených potahů.Cítím v kůži napětí,že všechno,co je doma zůstane doma a já nemusím na nic myslet.Po chvilce začnou letušky kontrolovat pásy a vysvětlovat bezpečnost,kterou už asi ani nikdo neposlouchá..letadlo se začíná hýbat a já z okénka vidím,jak míjím letiště a jak se ztrácí z dohledu mezitím,co se letadlo přesouvá na určenou dráhu.A je to tady!Letadlo se rozjíždí přímočaře a nerovnoměrně..najednou má rychlost,že cítím,jak jsem mírně zaražená v sedačce,odlepujeme se od země a letadlo letí.Časem přestanou už plakat všechny děti a kabina se zhasíná.Většina lidí usíná,aby se ještě prospali..já ne.Miluju pocit,že jsem vysoko,že letím a že mě nic nedrží.Jsem ledabyle opřená o okénko,na kterém jde vidět,že zespodu vzniká námraza.Pod sebou vidím,jak je všechno malé a světelkuje.Nade mnou jdou vidět hvězdy,které mi vždycky neuvěřiteně připomínaly svobodu a lidskost,sama nevím proč,jsou jednoduché a krásné.Před sebou vidím jenom tmu a křídlo,které se v ní ztrácí.
Love it. | via Facebook